y photographs from Borneo were taken during my participation on Pesisir Balikpapan project during late summer of 2008, which is focused in research and wildlife conservation in
This project was started about 4 years ago with the expedition Frontata leaded by Czech primatologist Stanislav Lhota PhD.. During this expedition Stan Lhota investigated one of the world’s most unknown primates - white-fronted leaf monkey (Presbytis frontata) in the rainforest of Sungai Wain. He was also the first, who brought photos of this mysterious monkey. This lowland rainforest nature reserve, only about 100 square kilometres in size, is inhabited also by orangutans (Pongo pygmaeus), clouded leopards (Neofelis nebulosa), gibbons (Halobates lar), Malayan sun bear (Helarctos malayanus), pen-tailed treeshrew (Ptilocercus lowii), painted treeshrew (Tupaia picta) and many others.
Stan's attention was also brought to nearby mangroves of
Rainforest as well as mangroves in
ZPRÁVA O PROJEKTU PESISIR BALIKPAPAN 2007-2008


Zpráva z Bornejského deníku
Fotogalerie: Borneo
27. listopadu 2008 0:00, Standa Lhota
V říjnu 2008 se do ČR vrátil Mgr.
Stanislav Lhota, PhD, výzkumný pracovník Zoo Ústí nad Labem a koordinátor projektu výzkumu a ochrany opic kahau nosatých (Nasalis larvatus) a jejich biotopu v povodí Balikpapanského zálivu, Východní Kalimantan, Indonézské Borneo. Terénní práci se zde věnoval od října 2007 do října 2008. Na lokalitu se bude opět vracet v červnu 2009.
První fáze jeho výzkumu opic kahau nosatých byla zaměřená na průzkum početnosti jejich populace při pobřeží Balikpapanského zálivu. Sčítání probíhalo z malé motorové lodi vždy ráno a v podvečer v době, kdy se opice pravidelně shromažďují na spacích stromech na březích řek. Po
dvou měsících terénní práce došel k odhadu velikosti početnosti 1400 jedinců. Jde o jednu ze šesti největších spočtených populací tohoto druhu na světě a představuje možná až 5 % celosvětové populace tohoto primáta. V průběhu sčítání populace kahau výzkumníci identifikovali a dokumentovali poškození jejich biotopu (mangrovů) zapříčiněné nejrůznějšími lidskými aktivitami. Jako hlavni hrozby identifikovali zakládání rybníků na chov krevet a ryb bandang, kácení a zavážení mangrovů pro účely průmyslové zástavby, výsadbu plantáží olejné palmy na březích řek, výrobu dřevěného uhlí ze dřeva mangrovů a ilegální těžbu stavebního dřeva v těsném sousedství mangrovů. Získané údaje konzultovali s právním poradcem, aby zjistili a formálně doložili nezákonnou povahu jednotlivých aktivit. Informace byly průběžně poskytované zodpovědným zástupcům vládních organizací, zúčastněným nevládním organizacím a veřejným médiím. Na základě inspekce satelitních snímků celé oblasti, důkladného průzkumu terénu a
komunikace s místními obyvateli i vládními činiteli identifikovali oblast, která je nejvhodnější pro zřízení rezervace. Představuje zhruba 2/3 rozlohy všech mangrovů v Balikpapanském zálivu a doposud je propojena zelenými koridory s primárním deštným pralesem v Chráněném lese Sungai Wain. V centru této prioritní oblasti založili výzkumnou stanici.
Podstatnou část práce výzkumníků tvořily praktické ochranářské aktivity. Částečně probíhaly v terénu,
částečně mezi místním obyvatelstvem (socializace a kampaně) a částečně na úřadech ve městech Balikpapan, Penajam a Samarinda. Terénní aktivity zahrnují pravidelný monitoring ilegálních aktivit při pobřeží Balikpapanského zálivu. Asistenti pokračují v monitoringu jednou měsíčně i nyní v době Standovy nepřítomnosti. V rámci monitoringu je však v pravomoci pouze sběr informaci a jejich hlášení, nikoli zásahy vůči narušitelům. Proto je snaha prosadit u místních úřadů program pravidelného patrolování, spojeného se zatýkáním narušitelů a jejich předávání policii. Neformální patrolování však probíhá také ve spolupráci s tradičním náčelníkem.
Paralelně s výzkumem a ochranou kahau nosatých výzkumníci navázali také na své předchozí aktivity v nedaleké rezervaci Sungai Wain. V letech 2005-2006 zde studovali téměř neznámý druh opice - hulmana běločelého (Presbytis frontata). Správa Chráněného lesa zaměstnala dva ze zbývalých asistentů, což umožnilo vytvořit společně program dlouhodobého monitoringu stavu pralesa a populací vybraných savců. Ten zahrnuje sledování počasí, fenologie (produkce listí, květů a plodu na vybraných plochách v pralese) a populací vybraných druhů savců. Seznam doposud zjištěných savců zahrnuje 95 druhů, což možná z Balikpapanu dělá město s největším počtem druhů volně žijících savců na světě. K zajímavým novým nálezům patří výskyt tany peroocasé (Ptilocercus lowii), tany pestré (Tupaia picta) a několika dalších druhů, zjištěných v této části Bornea vůbec poprvé. Významným zjištěním je i zvyšující se počet savčích druhů, které se navracují do části rezervace, která vyhořela při kalamitních požárech v roce 1998.


