Alexandr Pospech

Professional Photographer and Videographer

Blog

Zpr?vy z Indonesie 7 - Kahau nosat?

Posted by Alexandr Pospech on November 14, 2009 at 9:33 AM

 

14. 11. 2009

Dr. Stanislav Lhota - koordinátor Pesisir Balikpapan - výzkumného a ochranářského projektu Zoo Ústí nad Labem - Bornejský deník

 


Po trech mesicich pobytu v Indonesii se konecne dostavam i k planovanepraci s kahau nosatymi! Vloni se nam v tom smeru podarilo stihnoutvlastne jen jednu vec, a to zmapovat vyskyt kahau v celem zalivu aodhadnout jejch pocetnost. Ukazalo se, ze zdejsi populace asi 1400 opicje jednou z 6 nejvetsich znamych populaci na Borneu. Dal jsme se ovsemnedostali, nase snahy habituovat (navyknout) opice na pozorovatele zlodi pri brehu reky ztroskotaly, nemluve o pokusech navyknout je napesiho pozorovatele uvnitr mangrovu. Konec koncu, habituovat asoustavne pozorovat kahau nosate v mangrovech se zatim nepovedlo aninikomu jinemu. A ani nase letosni vyhlidky na habituaci nejsou prilisruzove, protoze zrejmne potrva hlavni duvod lonskeho neuspechu. Totizto, ze me od pobytu s opicema v jednom kuse odvadely ochranarskezavazky v jinyh castech zalivu i na vsech moznych uradech v Balikpapanua v Samarinde. Takze kdyz uz by to kahau treba i vzdali a zacali nasilod konecne ignorovat, tak vzdycky dostali cas na to, aby si na nasbehem par dnu zase odvykli. Jak to vyjadrila jedna primatolozka, nasepravidelne odjezdy z lokality kahau presvedcuji o tom, ze nad nami“vyhravaji” a ze kdyz nas nekolik dni nenechaji se k sobe priblizit,tak nakonec vzdycky odjedeme. Asi jim nedochazeji vsechny souvislosti:-)




   Letos to vypada tak, ze se do mangrovu i prinejlepsi snaze dostanu tak dvakrat do mesice, tyden s Alim a tyden sBedulem. Takze si ani tentokrat nedelam zadne nadeje na navyknuti opicna pesiho pozorovatele. Ale protoze habituace opic vzdycky probihametodou pokus-omyl, snazime se poucit z nekterych lonskych chyb vnadeji, ze je pak navykneme aspon na pozorovatele v lodi, coz je mnohemsnazsi. I kdyz to znamena, ze je tim padem budeme moct pozorovat jendve hodiny odpoledne a dve hodiny rano, dokud jsou u brehu reky, kdekazdou noc prespavaji. Jakmile se vzdali hloub do mangrovove baziny,jsou uz mimo nas dosah. To nam nedava moc prostoru k detailnimuvyzkumu, ale mohlo by to ale stacit k popisu jejich populacni asocialni struktury a domovskych okrsku. Neni to sice moc, ale popravdereceno, vyzkum v tuhle chvili neni tou nejvetsi prioritou, je to pro mespis moznost odreagovat se od deprimujici ochranarske prace a nabratnovou energii. Bez toho by se tu fakt nedalo fungovat!




   Takzese tedy snazime vyvarovat lonskych chyb. A jedna z nich byla zrejmnemoje urputna snaha habituovat hlavne ty opice, ktere ziji v tomnejodlehlesim mangrovu daleko od brehu. Zdejsi mangrovy totiz tvorinekolik kilometru siroky pas od otevreneho morskeho pobrezi az popevnou pudu. A zatimco na jejich pevninske strane jde o pomerne bohatyporost nekolika ruznych drevin, ktere kahaum poskytujou nejednupotravni prilezitost, primorska strana mangrovu je v jistem smysluzelena poust, tvorena casto jen jednim druhem korenovniku (Rhizophora apiculata),kde opice nenajdou ani jediny pozivatelny plod a krome mladych listukorenovniku tu pro ne neni k snedku skoro nic. Tim padem bylo taktrochu zahadou, na cem tu vlastne prezivaji.

   Po roce snahy sezrejmne tuhle zahadu podarilo poodhalit – zda se, ze kahau veskutecnosti v primorske rhizophorove zone mangrovu dlouhodobeneprezivaji, pouze ji obcas navstevujou. Jsou to dost pohybliveneteritorialni opice a prejit behem nekolika dni treba i nekolikkilometru siroky pas mangrovu pro ne neni problem. Zacina se ukazovat,ze nakonec nejspis vsechny tlupy kahau travi podstatnou cast casu napevninske strane mangrovu, kde maji moznost zivit se jak v zaplavovanebazine, tak i v jinych typech lesa na pevne pude. Takze opice, kterejsme potkavali na primorske strane daleko od pevne pudy, se semocividne vydavaji jen na nekolikadenni exkurze a pak se zase vrati naopacny okraj mangrovu, smerem k pevnine. Proto jsme je vzdycky po pardnech ztratili a pristi dohledane opice uz zas byla jina tlupa, kterase na primorskou stranu mangrovu vydala taky jen na exkurzi. No atakovy jednodenni nebo nekolika malodenni kontakt s opicemi na jejich

habituaci nestaci. Nakonec jsem se tedy idealu vyzkumu “opravdovychmangrovovych” kahau vzdal s vedomim, ze jde mozna jen o primatologickymytus, a zamerili jsme se na opacny konec mangrovove zony. Nasi puvodnevytycenou oblast 10 km2 mangrovu od more az k pevnine jsme zmensili na3 km2 na jejich pevninske strane a tam ted budeme opakovat nasi lonskousnahu – navyknout opice na pritomnost posorovatele v lodi, naucit se jeindividualne rozlisovat, seznamit se tak s presnou strukturou jejichpopulace a s tim, jakym zpusobem vyuzivaji cele uzemi.


   Z hlediskanaseho vyzkumu je neexistence “echtovne mangrovovych” skupin kahau taktrochu zklamanim (bez ohledu na to, ze by si mel spravny vyzkumnik kesvym vysledkum drzet neutralni postoj...). Ale z hlediska ochranyzdejsi populace kahau je to naprosto zasadni zjisteni. Pokud se totizbudou chranit mangrovy (k cemuz je jeste mistni vlada jeste jaks takssvolna) a vsechen ostatni les v jejich okoli se vykaci, tak nakonecopicim zustane jen ta zelena poust, ktera je neuzivi...




Categories: Zpr?vy z Indonesie (Standa Lhota - Zoo ?st? nad Labem)