Alexandr Pospech

Professional Photographer and Videographer

Blog

Zpr?vy z Indonesie 1

Posted by Alexandr Pospech on November 12, 2009 at 1:19 PM

22. 8. 2009 Dr. Stanislav Lhota - koordinátor Pesisir Balikpapan - výzkumného a ochranářského projektu Zoo Ústí nad Labem - Bornejský deník


Po deviti mesicich jsem zpatky v Indonezii a jako kazdy rok jsem hnedzacal byrokratickou anabazi na uradech v hlavnim meste Jakarte naostrove Java. Jakartamuze na dobre vybrane pohlednici vypadat jako vystavni velkomesto. Zmodraveho smogoveho oparu se tu tyci obrysy mrakodrapu, nektere z nichhodne napadite, vselikaj krivolake a kostrbate, a ze slumu pod nimivyrustaji dalsi a dalsi novostavby. Pokud clovek projizdi po dalnici avidi mesto z dalky, je to v podstate az hezky pohled. Z blizka je tohorsi. Ulice jsou precpane miliony lidi a buraci hlukem statisicu aut amotorek, klaksonu, radia a amplionu z mesit, ktere prervavaji jednadruhou. Doprava je tu sice resena pomerne rozumne, ale pri takobrovskem poctu lidi to neni nic platne a na zacatku a na koncipracovnich hodin se cesta autobusem stava nekolikahodinovym ocistcem vmase tlacicich se propocenych tel, ve ktere sotva stihate sledovat, kdyvam nejaka rucka smatralka zabloudi az do batohu.

Pro prirodovedceje Jakarta mrtva zeme. I kdyz se v ulicich sazi hodne stromu, vsechnyrozlehlejsi parky uz byly zastavene, s vyjimkou posledniho ostrovuzelene (tedy ted, po sesti mesicich sucha, spis zluti) kolem Narodnihomonumentu, coz je neprilis napadita obri vez s velkou cibuli navrcholku, ktera ma predstavovat plmen svobody. Ale ani tadynezahlednete jineho ptaka nez vrabce polniho a tu a tam snad jestehrdlicku. Teprve za noci mesto trochu oziva, to kdyz se zacinajiobjevovat netopyri a kaloni a z kanalu a der vylezaji krysy, belozubkya kocky. A vyletaji komari, kteri by mi tu ovsem byvali zas az toliknechybeli.

   Pobyt v Jakarte je peklo sam o sobe, ale letos to byloo to horsi, ze se mi podarilo prijit o pas. Ukradli mi ho na tomnejnepravdepodobnejsim miste, totiz na generalnim policejnimreditelstvi. Tim se muj pobyt na Jave protahnul a zacal ve me vyvolavatstavy papranoidniho silenstvi. Do toho prisel vikend a statni svatek,Indonezie slavila 64 let nezavislosti, takze n uradech stejne nebylo coporidit. A tak jsem z nenavideneho velkomesta aspon na par dnu zdrhnulna Horu (Guning) Salak.

   Gunung Salak je soucast nejvetsiho zbytkuhorskeho destneho pralesa na jinak uplne zdevastovane Jave. Je to uplnejiny typ lesa nez u nas v Sungai Wainu na Borneu. Je pomerne nizky, shustym podrostem kapradin, begonii, aronu, bananu a zazvoru na prisernestrmych a obcas poradne kluzkych svazich. Bohuzel i tady v narodnimparku tlak prelidnene civilizace postupuje, takze i za devet mesicu odmoji posledni navstevy od hrebenove cesty pribyla spousta slepychodbocek, vedoucich k pokacenym sromum. Na hore Salak jsem hledalhulmany sundske, Presbyts comata, kteri by udajne meli byt javskymprotipolem hulmanu belocelych, ktere se uz nekolik let snazime studovatna Borneu. Vloni jsem tu potkal jednu tlupu techhle sedivych opic avidel jsem i jejich stret s tlupou cernych hulmnu javskych. Letos jsembehem jednoho dne narazil na tri dalsi tlupy. Uz z toho plyne, ze tapodobnost s nasimi hulmany belocelymi nepujde az tak daleko – ty totizna Borneu potkavam

jen zhruba jednou do mesice a casto je to jenmihnuti v korunach, po kterem opice zmizi nekde v listi, kde vydrzi bytschovana treba dve hodiny. Javsti hulmani zdaleka tolikresercher-unfriendly nejsou!

   Po dve noci jsem se na Gunung Salaksnazil hledat poloopice outlone javske, jedny z nejvzacnejsich primatuvubec. Prozatim jsem na ne nemel stesti, zato jsem ale pri jejichhledni v nocni dzungli zazil jednu z nejstrasidelnejsich prihod co vIndonesii pamatuju. Bylo pred pulnoci, kratce po jednom z tropickychlijaku. Stoupam nahoru po svahu, zvire nikde zadne (kdo by taky zatakoveho pocasi lez ven...), az konecne slysim z dalky zvuk, ktery zneltrochu jako rezani pilou. V prvni cvili me napad levhart, i kdyz tohouz tady od roku 2007 zrejmne nikdo nevidel. Zvuk se ve tme rychlepriblizoval smerem ke me, ale rychle se pri tom menil. Po chvili miznel jako tlupa divokych prasat a jeste chvili nato, kdyz uz bylopravdu hodne blizko, jsem ho mel za funiciho luskouna. Sramot sepodrostem dal blizil smerem ke me, az nakonec dorazil na male otevreneprostranstvi, na kterem si ocividne nekdo pred nedavnem postavilpristresek. A v tu chvili jsem zustal stat

jako zcepenely – byl tojenom zvuk, zadne zvire, vubec nic, jenom selest a sramot! A ten seporad priblizoval, az se mi zastavil doslova primo pred nohama. Pak uzse nehnul z mista, ale zacal silet a menit se. Chraptel a vrcel, poradna tom jednom miste primo prede mnou, ale videt nebylo vubec nic. Rikaljsem si, jestli to neni nejaky zvukovy klam, a tak jsem se osmelil azacal to misto opatrne obchazet, abych se ujistil, ze to treba neninejaka ozvena odnekud buhvikde. Ale ne, slo to skutecne odsud anajednou vidim, ze na tom miste lezi dva kameny, ktere tu nejsou samysebou. Nekdo je tu ocividne zmerne polozil jako dva male menhiry.Srovnani s Blair Witch bylo naprosto na miste. Dalsi chvili mi trvalo,nez jsem se osmelil jeste vic, vzal klacek, a do tech kamenu s nimrypnul. A v tu chvili zahada vyplula na povrch!

   Vec se mela tak.Hora Salak je zdrojem vody pro siroke okoli a jeji svahy jsou protkanesiti podzemnich plastikovych trubek, ktere se po desti plni vodou asvadeji ji pak dolu do vesnic. Jedna takova trubka vedla i pod mistem,kterym jsem prochazel. Bylo po desti a zrejme jen nahodou se stalo, zejsem ja i voda v roure dorazil na stejne misto ve stejny okamzik – a tobyl ten blizici se a menici se neviditelny zvuk!  Proc se pak alezastavil? No, jina nahoda asi vedla k tomu, ze pred casem kdosi rouruprave v tomhle miste prokopnul, nejspis kdyz si tu stavel pristresek,ve kterem prenocoval. Aby to aspon trochu napravil, slozil pak kusypraskle trubky k sobe a zatizil je v te pozici temi dvema kameny. Takzevoda tu mohla protekat, jenze skrz prasklou rouru vytlacovala vzduch avydavala tak ty desive zvuky. Jsem si skoro jisty tim, ze kdyby se mnouv tu chvili byl nektery z mych indoneskych asistentu, vzal by okamzitenohy na ramena a pokud by pri tom

nespad do rokle, uz by do toholesa nevstoupil. A vazne nevim, co bych ted o tom vsem psal ja sam,kdybych byl byval ty dva kameny neodvalil...


Categories: Zpr?vy z Indonesie (Standa Lhota - Zoo ?st? nad Labem)