Alexandr Pospech

Professional Photographer and Videographer

Blog

view:  full / summary

Fruit fly - Drosophila melanogaster

Posted by Alexandr Pospech on June 27, 2010 at 11:10 AM Comments comments (0)

During past 2 months I spend some time with photography of one of the most important animal models in biology - Drosophila melanogaster. Fruit fly has been used in genetics for more than 100 years, originaly chosen by Thomas Hunt Morgan.




 

In Czech republic, there is only several laboratories, which use Drosophila as model for research. One of them is lab of Dr. Michal Zurovec from Faculty of Science, University of South Bohemia and Academy of Science of Czech Republic. Co-operation with Dr. Zurovec allowed creation of these photos.




Female of fruit fly is only about 2.5mm in size (male is even smaller) and they usualy move rapidly what makes them quite difficult objects for photography.

Some of photos and videos of Drosophila I took in the spring 2010 were used in programme of Czech televison Nova in the link bellow (in Czech).



More Drosophila photos can be found here

Tradičn? seč bělokarpatsk?ch luk kosou

Posted by Alexandr Pospech on June 27, 2010 at 5:37 AM Comments comments (0)

Základní organizace Českého svazu ochránců přírody Moravské Kopanice

Vás srdečně zve na 2. ročník společenské akce


Tradiční seč bělokarpatských luk kosou

na Moravských Kopanicích

v obci Vyškovec




Přijeďte nám pomoct při sečení a sklizni sena v Bílých Karpatech na orchidejových loukách a zažít

fajn prázdniny s kamarády z celé ČR.

Kdy: 16. - 31. červenec 2010

(kdykoliv během termínu)




Pod vedením:

RNDr. Lenka Šejnohová, Ph.D., RNDr. Lubomír Pospěch

Základní organizace Českého svazu ochránců přírody Moravské Kopanice

Kde: Vyškovec 62 (sídlo ZO ČSOP Moravské Kopanice)

(nedaleko Uherského Brodu a Starého Hrozenkova)




Co nás čeká:

Sečení luk kosou - kdo neumí, naučíme, sušení sena, stavba tradičních kopaničářských kup sena,

exkurze na Velký Lopeník, zpěv na lúkách a 17.7. 2010 návštěva Kopaničářských folklórních slavností,

společné poznávání květin a živočichů (kdo zná poznávačka ve stylu Běstvina),

ochutnávka tradiční místní slívky a mnohé další

Ubytování, jídlo, doprava, s sebou: spacák, stan, s předchozí rezervací i ve zděné budově,

jídlo a doprava vlastní, nezapomeňte dobrou obuv, opalovací krém, pokrývku na hlavu, džbánek na

vodu, holky sukně (bude vám to víc slušet při obracení sena ☺ ), Podmínky: věk nad 15let

Více informací vč. přihlášky:

www.moravskekopanice.cz nebo tel. 776/268397

přihlášky zde






ukázka dalších fotografií z orchidejové exkurze zde



Exhibition Papua New Guinea and Borneo

Posted by Alexandr Pospech on June 25, 2010 at 8:14 AM Comments comments (0)

Actual exhibition:


"Papua New Guinea and Borneo"


National Museum of Photography

Jindřichův Hradec, Kamel café


June 27th – September 19th. 2010


Exhibition opening June 26th, 5 pm


More info here (in Czech)




Sigma 85mm f1.4

Posted by Alexandr Pospech on February 21, 2010 at 2:33 PM Comments comments (0)

Sigma introduced 85mm f1.4 HSM today! If they follow the success of50mm f1.4, it would be really interesting. Aditional advantage is theFTM rear focus compared to front focus-on-wire used in EF 85mm f1.2LMkII. Just hope, the price will be reasonable. Well done Sigma! Looking forward for this lens!


http://www.dpreview.com/news/1002/10022015sigma85mm.asp

Zpr?vy z Indonesie 7 - Kahau nosat?

Posted by Alexandr Pospech on November 14, 2009 at 9:33 AM Comments comments (0)

 

14. 11. 2009

Dr. Stanislav Lhota - koordinátor Pesisir Balikpapan - výzkumného a ochranářského projektu Zoo Ústí nad Labem - Bornejský deník

 


Po trech mesicich pobytu v Indonesii se konecne dostavam i k planovanepraci s kahau nosatymi! Vloni se nam v tom smeru podarilo stihnoutvlastne jen jednu vec, a to zmapovat vyskyt kahau v celem zalivu aodhadnout jejch pocetnost. Ukazalo se, ze zdejsi populace asi 1400 opicje jednou z 6 nejvetsich znamych populaci na Borneu. Dal jsme se ovsemnedostali, nase snahy habituovat (navyknout) opice na pozorovatele zlodi pri brehu reky ztroskotaly, nemluve o pokusech navyknout je napesiho pozorovatele uvnitr mangrovu. Konec koncu, habituovat asoustavne pozorovat kahau nosate v mangrovech se zatim nepovedlo aninikomu jinemu. A ani nase letosni vyhlidky na habituaci nejsou prilisruzove, protoze zrejmne potrva hlavni duvod lonskeho neuspechu. Totizto, ze me od pobytu s opicema v jednom kuse odvadely ochranarskezavazky v jinyh castech zalivu i na vsech moznych uradech v Balikpapanua v Samarinde. Takze kdyz uz by to kahau treba i vzdali a zacali nasilod konecne ignorovat, tak vzdycky dostali cas na to, aby si na nasbehem par dnu zase odvykli. Jak to vyjadrila jedna primatolozka, nasepravidelne odjezdy z lokality kahau presvedcuji o tom, ze nad nami“vyhravaji” a ze kdyz nas nekolik dni nenechaji se k sobe priblizit,tak nakonec vzdycky odjedeme. Asi jim nedochazeji vsechny souvislosti:-)




   Letos to vypada tak, ze se do mangrovu i prinejlepsi snaze dostanu tak dvakrat do mesice, tyden s Alim a tyden sBedulem. Takze si ani tentokrat nedelam zadne nadeje na navyknuti opicna pesiho pozorovatele. Ale protoze habituace opic vzdycky probihametodou pokus-omyl, snazime se poucit z nekterych lonskych chyb vnadeji, ze je pak navykneme aspon na pozorovatele v lodi, coz je mnohemsnazsi. I kdyz to znamena, ze je tim padem budeme moct pozorovat jendve hodiny odpoledne a dve hodiny rano, dokud jsou u brehu reky, kdekazdou noc prespavaji. Jakmile se vzdali hloub do mangrovove baziny,jsou uz mimo nas dosah. To nam nedava moc prostoru k detailnimuvyzkumu, ale mohlo by to ale stacit k popisu jejich populacni asocialni struktury a domovskych okrsku. Neni to sice moc, ale popravdereceno, vyzkum v tuhle chvili neni tou nejvetsi prioritou, je to pro mespis moznost odreagovat se od deprimujici ochranarske prace a nabratnovou energii. Bez toho by se tu fakt nedalo fungovat!




   Takzese tedy snazime vyvarovat lonskych chyb. A jedna z nich byla zrejmnemoje urputna snaha habituovat hlavne ty opice, ktere ziji v tomnejodlehlesim mangrovu daleko od brehu. Zdejsi mangrovy totiz tvorinekolik kilometru siroky pas od otevreneho morskeho pobrezi az popevnou pudu. A zatimco na jejich pevninske strane jde o pomerne bohatyporost nekolika ruznych drevin, ktere kahaum poskytujou nejednupotravni prilezitost, primorska strana mangrovu je v jistem smysluzelena poust, tvorena casto jen jednim druhem korenovniku (Rhizophora apiculata),kde opice nenajdou ani jediny pozivatelny plod a krome mladych listukorenovniku tu pro ne neni k snedku skoro nic. Tim padem bylo taktrochu zahadou, na cem tu vlastne prezivaji.

   Po roce snahy sezrejmne tuhle zahadu podarilo poodhalit – zda se, ze kahau veskutecnosti v primorske rhizophorove zone mangrovu dlouhodobeneprezivaji, pouze ji obcas navstevujou. Jsou to dost pohybliveneteritorialni opice a prejit behem nekolika dni treba i nekolikkilometru siroky pas mangrovu pro ne neni problem. Zacina se ukazovat,ze nakonec nejspis vsechny tlupy kahau travi podstatnou cast casu napevninske strane mangrovu, kde maji moznost zivit se jak v zaplavovanebazine, tak i v jinych typech lesa na pevne pude. Takze opice, kterejsme potkavali na primorske strane daleko od pevne pudy, se semocividne vydavaji jen na nekolikadenni exkurze a pak se zase vrati naopacny okraj mangrovu, smerem k pevnine. Proto jsme je vzdycky po pardnech ztratili a pristi dohledane opice uz zas byla jina tlupa, kterase na primorskou stranu mangrovu vydala taky jen na exkurzi. No atakovy jednodenni nebo nekolika malodenni kontakt s opicemi na jejich

habituaci nestaci. Nakonec jsem se tedy idealu vyzkumu “opravdovychmangrovovych” kahau vzdal s vedomim, ze jde mozna jen o primatologickymytus, a zamerili jsme se na opacny konec mangrovove zony. Nasi puvodnevytycenou oblast 10 km2 mangrovu od more az k pevnine jsme zmensili na3 km2 na jejich pevninske strane a tam ted budeme opakovat nasi lonskousnahu – navyknout opice na pritomnost posorovatele v lodi, naucit se jeindividualne rozlisovat, seznamit se tak s presnou strukturou jejichpopulace a s tim, jakym zpusobem vyuzivaji cele uzemi.


   Z hlediskanaseho vyzkumu je neexistence “echtovne mangrovovych” skupin kahau taktrochu zklamanim (bez ohledu na to, ze by si mel spravny vyzkumnik kesvym vysledkum drzet neutralni postoj...). Ale z hlediska ochranyzdejsi populace kahau je to naprosto zasadni zjisteni. Pokud se totizbudou chranit mangrovy (k cemuz je jeste mistni vlada jeste jaks takssvolna) a vsechen ostatni les v jejich okoli se vykaci, tak nakonecopicim zustane jen ta zelena poust, ktera je neuzivi...




Zpr?vy z Indonesie 6 - Gunung Dieng

Posted by Alexandr Pospech on November 12, 2009 at 1:33 PM Comments comments (0)

19. 10. 2009

Dr. Stanislav Lhota - koordinátor Pesisir Balikpapan - výzkumného a ochranářského projektu Zoo Ústí nad Labem - Bornejský deník

 


Ode dne, kdy jsem na Kalimantan prijel, prestalo prset. A ctrnact dnubez deste tady znamena zacatek kalamitnich lesnich pozaru. Kazdy dendostavam e-mailem zpravu o pozarech, ktere za poslednich 24 hodinodhalily satelity, a zelena mapa se den ode dne zaplnovala cervenymipuntiky, az byly nektere casti vychodniho a centralniho Kalimantanucele cervene. V blizke rezervaci Bukit Soeharto horelo denne a se tremilesniky na 800 km2 s tim nikdo nic moc nenadelal. Sungai Wain se svymi11 lesniky na 100 km2 pozarum celil uspesne, ale hned za jeho hranicemia kolem dokola celeho Balikpapanskeho zalivu to doutnalo denne. Vsichnijsme cekali na zacatek destu, ktery nakonec opravdu prisel, i kdyz menezastihnul v te idealni chvili.

   Byl jsem zrovna na skok zpatkyna Jave, v pohori Gunung Dieng, kde pracuje mozna nejperspektivnejsiindonesky primatolog Wawan Djum. Mladik, ktery nema zadny dulezity postv nejake velke organizaci, zadny obrovsky plat, zadny velky univerzitnitutul, proste se jen venuje vyzkumu a ochrane primatu ze zajmu o ne. Tov Indonezii neni zrovna obvykle a i Indonezani samotni to u Wawanazacinaji ocenovat a jeho hvezda pomalu, ale jiste stoupa. Vloni bylWawan na navsteve u nas v Sungai Wainu, tech par dni vstrebaval jakhouba vsechno co videl, po navratu na Javu si nasel novou vlastnilokalitu a tam se ted snazi rozbehnout podobny projekt. Buduje systemtransektu (vyzkumnickych pesinek), na kterych scita zvirata, avegetacni plochy, na kterych ma v planu zjistovat kompozici pralesa ajeho fenologii (sezonni zmeny). Nicmene zatimco v Sungai Wainu mame nassystem transektu a vegetacni plochy na prijemnem, jen mirne kopcovitema dobre pristupnem terenu, na Jave

uz se veskera takova mistapromenila v pole, plantaze a lidska sidla. Zbytky pralesa zustaly jenna tech nejstrmejsich a nejnepristupnejsich horskych svazich. A tak jei Wawanuv system transektu ten nejkrkolomnejsi a nejnebezpecnejsi, jakyjsem kdy zazil. Vetsina primatologu v takovych podminkach budujepristupove cesty podel horskych hrebenu nebo podel udoli, tedy timnejschudnejsim moznym zpusobem. Wawan se ale rozhodnul pro stejnysystem, ktery mame v Sungai Wainu, tedy pro pravitkove rovne cesticky vkompasovem smeru, ktere ignoruji tvar terenu a predstavuji jeho nahodneprurezy. Takze se misty drapete prakticky primo vzhuru anebo klesatetemer volnym padem nekolik desitek metru dolu. Prvni tropicky lijak mezastihnul prave pri takovem sestupu po hrebenove ceste a vysledkem bylnejen nezapomenutelny zazitek a promacene a zablacene vybaveni, aletaky namozene koleno a dalsi hluboke zazitky nasledujici noc (prihledani outlonu) a den (pri hledani

opic). Pripadal jsem si uz pakjak mala morska vila, ta taky citila pri kazdem kroku bolest jako kdyzslapne na nuz (a taky z vlastni blbosti). Teprve pote, co jsemodpoledne sjel z jednoho svahu skoro po hlave a skoncil dole s nekolikapotluceninama a odreninama, bolest v kolene se rozplynula v celkovoubolest a ta pak odeznala taky nejak tak celkove. Nicmene koleno me odte chvile tu a tam zazlobi a jeste par tydnu o sobe asi bude davatvedet. Takze jsem nakonec Wawanuv system transektu zkritizoval v tomsmyslu, ze je to sice pocin uctyhodny, ale az se mu tam nejaky studentzabije, nebude mu to stat za to. Ale mozna ze vysledkem bude historickyprvni system vyzkumnych transektu, opatreny horolezeckymi lany...

   Opicjsme ovsem na transektech i mimo ne videli spoustu – gibony, dva druhyhulmanu a makaky. Jen ti javsti outloni mi porad unikaji. Docelazajimave pozorovani nabidla jedna skupina hulamanu Presbytisfredericae, ktera se prave krmila v korunach stromu. Na zemi primo podnimi je totiz nasledovaly jine opice, makaci javsti, kteri ocividnepozirali zbytky hulmani snidane. Hulmani ze zralych plodu pozirajihlavne semena a sladke duznate oplodi ponejvice odhazujou, nejspis abyse vyhnuli prekyseleni sveho slozeneho zaludku, coz by zabilosymbioticke bakterie, zpracovavajici celulozu z mladeho listi (hlavnipotravni slozka hulmanu). Naproti tomu makaci, se svym jednoduchymzaludkem bez bakterialni mirkroflory, se zameruji na zrale ovoce, cozjsou prave ty zbytky, ktere hulmani odhazuji. Zda se, ze v Gunung Diengmakaci prisli na to, ze jim asociace s hulmany prinese idealni potravu i bez toho, ze by za ni museli splhat do korun stromu. A tak se tu

chovaji podobne, jako antilopy a jeleni v Indii, kteri taky nasledujitlupy hulmanu posvatnych, aby se pasli na zbytcich potravy, ktere opicepohazuji ze stromu na zem.




   Na Jave jsem stravil dva tydny,ponejvice vyrizovanim noveho pasu, hledanim partneru pro kampan nazastaveni stavby provincni dalnice kolem Balikpapanskeho zalivu aschuzkou se studenty na univerzite v Jogjakarte. Celou tu dobu mi dennechodily e-maily se zelenou mapou Kalimantanu, jen s ojedinelymicervenymi puntiky – prselo tu a nehorelo. Ale nevim proc, mozna jsemvazne nejak proklety, ale jakmile jsem se na Kalimantan vratil, zaziljsem uz jen jediny posledni destik a zas prislo sucho. Mapa se uz zaseplni cervenou barvou a vcera se objevily prvni dva puntiky i kolemBalikpapanskeho zalivu. Jeden z vesnicanu se mi nabidnul, ze me jehobratr, kouzelnik, toho prokleti zbavi. Ale obavam se, ze to nepomuze,nektere predikce na pristi rok hlasi nekolikamesicni sucho a pozary takrozsahle, jake tu nebyly od roku 1998. A v pralese zacinaji hromadnekvest stromy, coz je bohuzel jedna z indicii toho, ze kalamitni suchodoopravdy prijde...

 


Zpr?vy z Indonesie 5 - Dini a Bebu

Posted by Alexandr Pospech on November 12, 2009 at 1:31 PM Comments comments (0)

 

13. 10. 2009

Dr. Stanislav Lhota - koordinátor Pesisir Balikpapan - výzkumného a ochranářského projektu Zoo Ústí nad Labem - Bornejský deník

 


Vzhledem k nepriznivemu deni v Balikpapanskem zalivu ted travim vetsinu casu jednanimi ve meste nebo sezenim u pocitace a do terenu se bohuzel skoro nedostanu. Kahau nosate jsem zatim videl, tedy spis jenom zahledl, akorat dvakrat. Kontakt se zviraty mi ale aspon trochu nahrazuji samicka outlone vahaveho Dini a samicka makaka vepriho Bebu, ktere obe nasly azyl v mistnim vzdelavacim stredisku. Na Kalimantan jsem letos dorazil s novym vybavenim pro nahravani zvuku. Ma slouzit k vyzkumu vokalizaci kahau nosatych, jenze na kahau zatim vubec neprisla rada. A tak abych se tu aspon trochu venoval nejake primatologii, travim obcas volne chvile nahravanim vokalizaci alespon techto dvou primatu. Cilem je pripravit si podklady pro mapovani vyskytu obou druhu v terenu. Primaty je ve zdejsim pralese tezke videt, zato slyset je jich hodne a poslouchani jejich vokalizaci se pro nas uz pred dvema lety stalo jednim z hlavnich prostredku jejich studia. Nektere zvuky vychazejici z pralesa je ovsem tezke interpretovat, protoze pri nich clovek zvire v huste dzungli proste nevidi, a zvirata chovana v kleci muzou byt k jejich porozumeni dost napomocna. Od outlone Dini jsem si v tomhle smeru sliboval vubec nejvic. Tyhle nocni poloopice jsou k videni jenom hodne ojedinele, zrejmne nejen proto, ze ziji skryte, ale spis proto, ze jich skutecne je tak malo. Pokud je ale v pralese preci jen potkate (a mate na hlave celovku), prozradi je silny odraz svetla od jejich oci. Trvalo mi rok, nez jsem v Sungai Wainu nasel sveho prvniho outlone, a doted se mi jich nepovedlo dohledat vic nez ctyri (a mym asistentum jen jedineho). A tak jsem stejne jako i nekteri jini vyzkumnici doufal, ze by je treba mohlo obcas prozradit take piskani, ktere outloni obcas vydavaji, aby kontaktovali sve soukmenovce. Piskani bornejskeho outlone zatim zrejme nikdo nenahral a uz i tim padem jsem byl hodne nateseny na to, ze ho snad uslysim od nasi Dini. Ta se ovsem ukazala byt naprosto nekooperativni. Je to asi ten nejnemluvnejsi primat, se kterym jsem kdy mel tu cest. Vysledkem prvni noci bylo jen jedine tichounke ‘ich’ pri tom, kdyz se Dini protahovala. Je to sice zatim nepopsana vokalizace, ale zjisteni, ze outlon nekdy pri protahovani udela tichoucke ‘ich’, neni z tech nejuzasnejsich. Ani nasledujici noci neprinesly vic nez par dalsich ‘ich’ nebo par zachrochtani nebo zakruceni, kdyz po kleci lezla kocka nebo kdyz do klece vlezl osetrovatel. Zadne hlasite piskani, ktere by nam pozdeji bylo co platne pri hledani zvirat v pralese. Neni zas az tak divu, Dini tu nema na koho by pisklala, ale hlasite vokalizace jsou ostatne od toho, aby je slysel nekdo, kdo je v nedohlednu. Jeste cekame, jestli si to nerozmysli az treba prijde do rije, ale zatim se spis zda, ze ani vokalizace nam v hledani outlonu prilis nepomohou a ze tahle zvirata opravdu nejsou na vyzkum z tech nejsnadnejsich. I tak ovsem bylo tech par noci u klece s Dini mnohem zajimavejsich nez dlouhe dny stravene na mistnich uradech. Dini ma ve voliere silnou lampu, ktera v noci dovnitr laka hmyz (naprosto genialni enrichmentovy vynalez!). A tak lovenim hmyzu travi vetsinu sveho casu. A pri tom v klidu zalezala dovnitr lampy (ktera ma stinitko vyrobene z plastoveho kanystru) a lovila hmyz par cemtimetru od silne zarivky, do ktere se divala primo a s otevrenyma ocima, aniz by ji to nejak ocividne vadilo. Vzdycky me zarazelo, jak se vetsina nocnich zvirat v pohode diva primo do oslnujici baterky, aniz by projevily nejakou nelibost. Nocni zvirata je prekvapive tezke oslnit. Se samici makaka vepriho Bebu (Beruk Buruk, ve volnem prekladu Voskliva Vopice) byla o moc snazsi prace. Bebu byla na lidi zvykla, vyrustala jako domaci mazlicek nez se ji majitel zrekl. Tim padem mela (na rozdil od Dini) s kym si povidat – v podstate s kazdym, kdo se u jeji klece objevil. Se mnou zacala nekolika vzrusenyma chrochnutima a pak uz prisly dlouhe serie kontaktnich ‘ku’, coz je hlas, ktery clenove tlupy vydavaji, pokud se tlupa rozptylene pohybuje po pralese a jednotlive opice pri hledani neceho k jidlu casto zabloudi mimo dohled ostatnich. To je presne ten zvuk, ktery muze pritomnost makaku veprich nejsnaz prozradit pozorovateli. Ovsem pokud dotycny pozorovatel vi, ze jde o opice, vetsina nezasvecenych totiz ‘ku’ ignoruje jako zvuk nejakeho nezajimaveho sediveho ptaka. K nahravani jinych zvuku uz se ovsem Bebu neuvolila jen tak zadarmo. Krasne serie mlaskani (lipsmacking) podminovala tim, ze jsem ji nejdriv chvili pres pletivo cistil srst. Blazne s pri tom nastavovala, a kdyz jsem skoncil, zacala na oplatku procistovat chlupy na moji ruce a mlaskala mi pri tom jak nejaka herecka primo do mikrofonu. Kazdy muj chloupek prit tom peclive protahovala mezi palcem a ukazovackem a ocividne na nem zkousela najit nejke hnidy, ktere by pak snedla. Jenze protoze jsem momentalne bez vsi a munek, brzy presla na zlozvyk bezny i u jinych opic v klecich, totiz ze jeden chlup po druhem vyskubavala, aby mohla sezrat aspon jeho korinek, cimz me vetsinou rychle pripravila o dalsi zajem. Nakonec zbyvalo nahrat uz jen jednu posledni vokalizaci, ktera makaky v pralese taky casto prozradi, a to jeceni jedincu pri prilezitostnych rvackach. K tomu ucelu jsem pro Bebu potreboval soupere, kterym mel byt osetrovatel Budi. Vsichni rikali, ze Bebu Budiho nenavidi, a brzy mi bylo jasne proc. V detstvi Budiho doma na Jave kousnul jiny makak primo do zadku a on se jich ted boji – a to tak chytre zvire jako je Bebu okamzite pozna a zacne si dovolovat. Skutecne na Budiho zle dorazela, jakmile se objevil u klece, jenze v tom dorazeni nebyla ani stopa strachu a s takovym pristupem k veci nelze nejake jeceni ocekavat. Nepomohlo, ani kdyz Budi prinesl hrnek vody a vyhrozoval, ze ji pocaka. Bebu si misto zdeseneho vriskotu sama sedla na okraj velkeho lavoru s vodou, nabrala vodu do dlani a chrstla ji presne primo na Budiho! Ale nakonec jsme vymysleli jine reseni – Budi si rozpustil sve dlouhe vlasy a ja mu je zacal jeden po druhem pekne probirat a cistit. Bebu v tu chvili prepadnul amok, rorzbesnila se a zacala jecet primo ukazkove. To prilakalo pozornost dalsich dvou osetrovatelu, kteri se k cisteni Budiho okamzite pridali a neobycejne se bavili tim, jak se je rozlicena Bebu zkousi pres pletivo rozsapat (malem mi pri tom zlikvidovala mikrofon) a kdyz zjistila, ze uz na nas nedosahne, vzala aspon gumovy pantofel, ktery se ji valel na podlaze, a zacala ho zurive kousat a rvat na cary. Opet naprosto profesionalni performance! Ovsem, byla to jen kratkodoba metoda nahravani vriskotu. Kdyz odpoledne Budi dorazil znovu a zacali jsme dalsi serii spolecneho cisteni srsti, Bebu se uz jen zarlive priplazila k pletivu a nervozne zachrochala, ale pak uz jen sporadane cekala, az Budiho docistim, a doufala, ze prijde rada i na ni (coz jsem nedokazal odmitnout). Nakonec nechala i Budiho, aby ji probiral chlupy, i kdyz ji ani nenapadlo, aby mu tu sluzbu nakonec oplatila, tak jak to pravidelne delala se mnou. Bylo ocividne, ze uz Budiho prijala za novou beta samici.

Zpr?vy z Indonesie 4 - Zač?tek konce?

Posted by Alexandr Pospech on November 12, 2009 at 1:29 PM Comments comments (0)

18. 9. 2009

Dr. Stanislav Lhota - koordinátor Pesisir Balikpapan - výzkumného a ochranářského projektu Zoo Ústí nad Labem - Bornejský deník


Posledni mail jsem koncil tim, jaky to byl nedherny zazitek, kdyz jsemna nasem ostruvku v mangrovech videl, jak se poprve zapojily korunystromu a jak se nam tu po letech zase vratil les. V tu chvili uz to alenebyla pravda. Kdyz se Ali s Bedulem do kempu vratili, aby opravilipoboreny pristav, nasli uz jenom doutnajici parezy, nekdo totiz celyostrov vypalil! Tezko rict kdo a proc, nicmene fakt, ze to bylo hned pomoji prvni navsteve, nasvedcuje ledacemus. Kemp prekvapive stoji,ostruvek byl vypaleny v noci za nizkeho stavu vody, takze ti dotycnipak v kempu museli prespat. Ale s se ztratou rozpadajici se chatrcebych se asi vyrovnaval lip nez se ztratou regenerujiciho lesa. I Ali sBedulem z toho byli dost zniceni, i kdyz myslim ze jeste pred dvemalety by s nima nejakej kus vyhoreleho rosti nijak zvlast nehnul. A prome to byla opravdu velka rana, protoze jsem si za ty dva roky hledelkazdeho semenacku a pomalu kazde rano jsem vsechny obchazel, o

kolik zas poporostly.

   Alenezbyvalo nez nechat si jeden den na vychladnuti a se pokusit vytezit iz nestesti neco malo pozitivniho. Druhy den jsem vypaleni pozemkunahlasil na oblastnim policejnim reditelstvi v Penajamu pod argumentemohrozeni bezpecnosti zahranicnich vyzkumniku a indoneskych studentu ajako mozne podezrele jsem oznamil vsechny ty, kdo v okoli provozujoucokoli ilegalniho – od kaceni stromu, pres zakladani rybich farem az posazeni plantazi olejne palmy. Osobne mam za to, ze to byl skutecnemajitel ilegalni rybi farmy, ale to uz myslim nikdo nedokaze. Vlasteani tak nestojim o dopadeni vinika, jako spis o to dostat oficialnipolicejni hlaseni od co nejvyssi instance, se kterym pak budu moctobejit vsechny vesnice v okoli s prosbou o ostrazitost – proste takytakova zastrasovaci taktika.  Na policii jsem stravil cely den chozenimz kancelare do kancelare a dalsi dopoledne jsme se pak s Bedulem peklina slunci v pristavu, odkud jsem pet hodin telefonoval

na vsechnacisla, ktera jsem v predchozi den na policii nasbiral, nez jsme jednohoz konstablu opravdu vytahli na obhlidku mista cimu. Tvaril se pritom strasne odborne, ucinenej Major Zeman, furt sbiral nejake vzorkyplechovek a krabicek od cigaret ze pry na chemickou anlayzu (pak jestejne malem zapomnel v lodi) a ted holt cekame co vybadaji a jestli znich dostanu nejake to lejstro.

   Ale vypaleni kempu je jenmalickost ve srovnani s ostatnimi udalostmi v zalivu. Je to zatimnejhorsi obdobi, ktere jsem tu zazil. Zacalo se uz se stavbou mostupres ostrov Balang, coz ma byt prvni faze stavby provincni dalnicekolem vetsiny pobrezi. A tim padem zanik vsech koridoru mezi pobrezim arezervaci Sungai Wain, vyhlidka na kompletni odlesneni veskereho uzemimimo rezervaci behem pristich nekolika let, neunosne zvysena eroze azanaseni zalivu sedimentem, zpristupneni a tim padem i pomaly zanik jakmangrovu, tak i rezervace Sungai Wain, proste zacatek konce.




Obeselnebo obemailoval jsem vsechny ty, kdo se za poslednich deset letsnazili o zastaveni projektu. Velka cast z nich uz to ale vzdala,vcetne vedeni rezervace Sungai Wain. Jeji reditel Purwanto je siceslimak, ale chytrej jak krysa. To je nebezpecna kombinace. Uz dlouhaleta usiluje o premenu casti rezervace na botanickou zahradu a protozetomu venuje vsechno usili (na ukor rezervace samotne), poradilo semu hadovi jednomu ziskat si podporu vlady od Balikpapanu az po Jakartu.A tu si ted musi pestovat, takze proti vladnim rozhodntim neprotestujeani v pripade nejvetsi hrozby pro budouci existenci cele rezervace, cozplan provincni silnice dost mozna je. Ani jine mistni organizace si uznetroufaji proti regentovi a guvernerovi vystoupit, takze uz zustalojen par nejzanicenejsich jednotlivcu, co se snazime o posledni zoufalekroky. Prvnim z nich bude jednani s guvernerem, od ktereho si aleneslibujeme nic vic nez splneni formalniho pozadavku nechat seodmitnout pred tim, nez vec vratime zptky do umlcenych novin a televizea nez se s protestem obatime na centralni vladu, prezidenta amezinarodni komunitu. Vyhlidky bohuzel nejsou nijak zvlast nadejne, bezohledu na silu argumentu. Ve hre jsou obrovske penize, spousta korupcea velke politicke kariery. Vsichni riskujeme, ze nakonec prijdeme opovoleni k dalsi praci, ale uprimne receno, k

cemu by takova povoleni byla, pokud uz by tu za deset let nebylo co zkoumat ani chranit...


 


Zpr?vy z Indonesie 3 - Konecne na mori

Posted by Alexandr Pospech on November 12, 2009 at 1:26 PM Comments comments (0)

11. 9. 2009

Dr. Stanislav Lhota - koordinátor Pesisir Balikpapan - výzkumného a ochranářského projektu Zoo Ústí nad Labem - Bornejský deník

 


Jak tak procitam predchzi zpravy z Indonesie, vyvijeji se trochu jakoknizky o Harry Potterovi, jsou cim dal temnejsi a chtelo by to odlehcitje necim optimistictejsim.

   Tedy asi nejprijemnejsi zjisteni,ktere me zpatky v Balikpapanu cekalo, byl fakt, ze se ujal programmonitoringu mangrovu, ktery jsme rozjeli tesne pred mym lonskymodjezdem z Kalimantanu. Za penize, ktere nam na tu doby poskytla Gaby,vyjizdeli do terenu jednou za dva mesice muj asistent Ali coby lodnik as nim vesnican Darman. S Darmanem jsem se seznamil v dobe, kdy pracovalpro malou mistni organizaci Intan Pesut, jejiz predseda pan Sise byltehdy velmi aktivnim obhajcem zivotniho prostredi a zajmu drobnychrolniku a rybaru v zalivu. Nase nejvetsi spolecna akce byla demostraceproti spolecnosti PT Agro Indomas, ktera na obrovskych plochach kolemzalivu kacela les a sazela bez prislusnych povoleni olejne palmy. Kdyzse pana Sise pokouseli podplatit, prohlasoval vzdycky, ze by za takovepenize jmeno Intan Pesut nikdy neprodal. A skutecne se tehdy podario,ze PT Agro velkou cast obsazeneho uzemi opustila. Bohuzel, behemlonskeho roku se jinym

spolecnostem podarilo jmeno Intan Pesutkoupit zrejme za jeste vetsi penize. Moje setkani s panem Sise bylodost neprijemne, kdyz mi hned zacal vypravet o tom, jak na ostroveBalang, pres ktery ma vest dalnice (vubec nejvetsi hrozba pro celyzaliv), postavime spolecne novy Singapur! Pan Sise totiz na ostroveBalang vlastni pozemky... Alespon Darman ale zustal neprodejny a nadalespolu s Alim dal sbiral data o vsech ilegalnich aktivitach v zalivu,pocinaje rybniky na chov ktrevet, pres plantaze olejne palmy a palenidreveneho uhli, az po prumyslovou zastavbu. A i kdyz ke me se ty zpravyponejvice nedostaly, kvuli laxnosti Gabinych uredniku, Darman o vsemspravoval mistni vladu.




   Jina dobra zprva je, ze uz ted jezdime nasi novou lodi,kterou se diky rade drobnych prispevku od ctenaru indoneskych zpravpodarilo poridit skutecne rychle. Jeste jednou za to vsem dekujeme!Zprovoznit lod trvalo nekolik dni, bylo potreba dodelat podlahu alavice, upravit motor a nasadit ho na lod. Neco, cemu ja coby absolutninemotorista absolutne nerozumim. Bohuzel se znovu ukazalo, ze ackoli jeAli neobycejne oddanym zamestnancem, coby mechanik ma sve slabiny.Opravdu spickovi lodni mechanici jsou tady v mojem okoli asi jen dva ,Marjuni a Bedul. Bedul je opak Aliho, po technicke strance je tonejlepsi mozna volba, ale s jeho disciplinou je to na stiru. Doted visive vzduchu neprijemnost z lonskeho roku, kdy nas s Alim nechal v malerupote, co beze slova vysvetleni v dobe moji nepritomnosti proste skoncilz s praci, nechal Aliho na holickach s polorozbitou lodi a efektivnetim prerusil program na nekolik tydnu. Letos jsem Bedulovi pracinenabizel.

Nicmene kdyz videl, jak Ali s lodi prvni den zapoli,neptal se a okamzite si vzal vsechno na starost, vythal podlahu, naktere Ali uz druhy den pracoval, a zacali spolu se vsim na novo. Alimuse po prvnim dni spolecne lopoty na tropickem slunci udelalo zle ahodil se marod, ale Bedul pokracoval. Za par dnu byla lod v provozu,takze jsme mohli s Alim a Darmanem vyrazit na prvni spolecnou tridenniobhlidku mangrovu, ktera ukazala, ze jejich data z minulych mesicuskutecne sedi a ze jsme opravdu dali dohromady zaklad tymu, ktery mel zlonskeho projektu vzejit!

   Nova lod je oproti te stare o necovetsi a o poznani stabilnejsi. Coz se ted zrovna hodi, protoze vanoujihovychodni monzunove vetry a to je doba, kdy jsou i tady v zalivuporadne vlny. Prvni den si to Ali poradne neuvedomil a do pristavu sevecer vracel nejkratsi, ale ne zrovna nejbezpecnejsi cestou. Vlny bralpodel, coz sice cloveka min ocaka, ale o to vetsi je riziko, ze se lodprevrhne. A tesne pote, co jsme minuli to nejvetsi vlnobiti, ze dolodniho zroubu zamotal kus igelitu, sroub se uvolnil z hridele a lod sezastavila. Byt to o chvili driv, utopili bysme ji mozna hned prvni den.Takhle to Ali odnes jen par boulema, protoze musel do vody, aby sroubopravil. Clun se s kazdou vlnou poradne zhoupnul a prastil Aliho dohlavy, takze kdykoli se potopil, trnul jsem, jestli se jeste vynori.Dalsi den uz tohle misto jaksepari objizdel!

   Behem prvni cestyjsme zajeli i na nas Termiti ostrov, na kterem jsme vloni postavilivyzkumny kemp. Ten na prvni pohled vypada docela zachovale, je to jejen povrchni dojem. Kdyz totiz vystoupite na molo, ktere Ali s Bedulema Marjunim vloni tak pracne a tak dobre zbudovali, prohne se a zakymaci– nekdo totiz odrezal a ukrad vetsinu kulu, na kterych molo stoji!Prihodilo se to uz pred osmi mesici, ale prekvapive i presto prisatvporad stoji. Lod u nej ale kotvit nemuzeme. O chatky nad pristvem sezase postarali termiti – ostatne neni to nahodou, ze jsem ostruvekpojmenoval Termiti. Nektera prkna jsou prozrana tak dukladne, zevypadaji jako plastikove hadice a pod vahou strechy se podivneprohybaji. Ovsem cekalo me tu i mile prekvapeni – stromky na kdysivykacenem ostrove uz vzrostly natolik, ze se jejich koruny zapojily aalespon na casti ostruvku zastinily podrost, ve kterem tak zahublilytravu a kapradi a daly vzniknout prvnim par ctverecnim

metrum opravdoveho lesa. Tim jsem se kochal natolik, ze veskera skoda na zbytku kempu pusobila zanedbtelne a nedulezite!


kemp v lete 2008:



 


Zpr?vy z Indonesie 2 - Zp?tky v Kampung Baru

Posted by Alexandr Pospech on November 12, 2009 at 1:24 PM Comments comments (0)

28. 8. 2009

Dr. Stanislav Lhota - koordinátor Pesisir Balikpapan - výzkumného a ochranářského projektu Zoo Ústí nad Labem - Bornejský deník


Po dvou tydnech sileneho pobytu v Jakarte me imigracni urad konecnepropustil. Jeste pred rozednenim pristiho dne jsem vyrazil naKalimantan, do Balikpapanu. Za uplynulych devet mesicu se tady toho mocnezmenilo a nekteri z vesnicanu si ani nestacili poradne uvedomit, zejsem na tri ctvrte roku odjel ze zeme. Do zivota rybarske predmestskectvrti Kampung Baru jsem se vratil prakticky okamzite.




Cekalo me tu alei par neprijemnych zprav. Pred nekolika mesici v Kampung Baru horelo, aprotoze v drevene vesnici na kulech nelze domy efektivne hasit,prekotne se vsechno stehovalo na pevninu, vcetne moji skrine se vsimjak to v ni lezelo a stalo. V krabicich s elektronikou tady pouzivamenamisto klasickeho silikagelu zkapalnujici odsavace vlhkosti, ktere uzv te dobe byly napul premenene v tekutinu a ta se pri tom stehovani dovsi te elektroniky vylila. A tak jsem o ulozene pristroje prisel ipresto, ze pozar nakonec k nasi ctvrti nedorazil. Daleko vetsi malerbyl ale ten, ze jsem byl uz tri mesice bez lodi! Jeji drevo nenavratnezetlelo, takze ji Marjuni rozebral a ulozil u sebe alespon motor, ikdyz uz taky v dost spatnem stavu. Muj asistent Ali mi o tom posilalzpravu, i o tom, ze mezitim na pravidelny mesicni monitoring mangrovupronajimal jinou lod (zablesk Aliho samostatnosti, za kterym asi stojijeho zena Isah...). Jenze zpravy od Aliho prepisoval Gabin urednikSatria a ten z nich veskre informace o financich a logistice vynechaval(vcetne takovych detailu, jako ze fotak, ktery jsme mu proplatili,Alimu pouze pujcoval, az si ho nakonec nechal). Takze i to, ze jsem bezlodi, jsem zjistil az po prijezdu do Kampung Baru. Coz byl ovsem maler,protoze penize na projekt dostavam mesicne a po ceste do Indonezie avsech peripetiich v Jakarte byl uz aktualni pridel vyschly. Zkusil jsempozadat o prispevek mistni ochranarske organzace – ale bylo to presnetak zbytecne, jak jsem vzdycky predpokladal. Ochrana prirody v Indneziije cerna dira, penize do ni plynou, ale kdyz je potreba, nikdo jenema... Nakonec me reditel jedne z tech organizaci dotlacil k tom,abych se obratil s vyzvou o pomoc na tenhle mailing list, coz jsemnakonec udelal – a odezva byla neuveritelne bleskova! Formou mensich ivetsich prispevku se penize ke koupi noveho trupu nahromadily behem tridnu!Marjuni a Bedul uz ted shaneji novou lod a ja se mezitim v Kampung Baruzabydluju.




Tentokrat uz ale ne v preplnene Marjuniho domacnosti,protoze Isah pro me v sousedstvi nasla vlastni dum. Je to prijemnavzdusna stavbicka na kulech nad lagunou (teda spis nad takovou stokou,aby si nahodou nekdo nepredstavoval Modrou lagunu!) v miste, kde jsemkotvival svou lod. Je samozrejmne zbudovany z kradeneho ulinovehodreva, tak jak uz to tu byva, ale aspon je z nej postaveny opravdudobre, stabilne a vzdusne. Ovsem bez elektriny a vody, takze pro voduchodim k pumpe a pocitac si dobijim u Aliho. Osvetleni mi nakoneczajistuji sousedi, protoze z druhe strany meho domu maji vestavenyvejminek starecek se starenkou a ti maji neustale zapnutou obrovskouzarivku, ktera skrze spolecne otevrene podkrovi prosviti nejen celyjejich, ale i muj prostor. Indonezani se boji tmy, a tak i oni dva spis rozsvicenym svetlem a dokonce i v me casti domu je tezke najit kespani temny kout (nemluve navic o starikove desivem chrapteni aodkaslavani, ktere ozvucuje noc). Ale zvyknul jsem si docela rychle anavic jsem si mohl na nejvic projasnenou cast domu prestehovat pracovnistul, u ktereho ted muzu datlit do pocitace i v noci.Hned po prijezdu ke me dorazila taky prvni zprava ze Sungai Wanu. Jakokazdorocne, i letos mame v zalivu pripad utoku krokodyla. Tentokratprimo v rezervaci Sungai Wain, kousek od male prehrady, prijemnehozapadleho mista pro piknik a rybareni. Na ryby se sem vydala i jednastara babicka z vesnice, ale vratil se uz jen jeji promaceny pes. Tohodne dohledali uz jen jeji pyltacku a balicek tabaku, ale pristi den uzvoda zacala vyplavovat dalsi kousky. Vesnicani veri, ze neutocilkrokodyl morsky, ale mnohem vzacnejsi tomistoma uzkohlava. Morskykrokodyl se svymi mocnymi celistmi pomerne snadno prekousne kosti vedvi, takze z tela urve udy a torzo necha byt. Babiccina mrtvola alebyla castecne stazena z kuze, vnitrnosti vytrhane z brisni dutiny amaso odhlodane z kosti po malych kouscich. Takhle pry se svymi dlouhymiuzkymi celistmi pracuje prave tomistoma. Ackoli je tenhle krokodylbezne predstavovany jako rybozravy, je dobre znamo, ze lovi i opice –makaky a kahau. A ta stara zenska byla docela drobna, dost mozna mensinez samec kahau nosateho! Takze mam tendenci s vesnicanama souhlasit, ikdyz tomistomu tady v zalivu zatim nevidel ani jediny vyzkumnik a iackoli rybari o ni mluvi casto, mame ji tu za potencialne vyhubenydruh. Vzdycky jsem si moc pral ji tu nakonec preci jenom potkat – jenbych byl dost nerad, kdyby melo jit o setkani tohoto druhu!Dluzno podotknout, ze reakce na posledni krokodyli utok byla mnohemrozumnejsi nez jak tomu bylo u toho minuleho, pred rokem na receSepaku, kde krokodyl morsky sezral (opet pri rybareni) jednoho zdelniku spolecnosti, ktera tu ilegalne vysazuje olejne palmy. Prijelpolicejni clun a jeho posadka strilela tri dny po vsem, co se hnulo.Policajti tady v Indonezii straslive radi strileji z pusek, akorat zevetsinou moc nemuzou, takze jsou vdecni za kazdou prilezitost. Odneslito tri krokodyli, ale farmari se shodnou na tom, ze ani jeden z nichnebyl ten obrovsky kus, ktery onoho delnika pred svedky odnesl. Kratcepotom jsme zahledli krokodyla na otevrenem zalivu (asi dva dny pote, cojsem svym hostum vypravel, jak je tenhle typ vody bezpecny...) a verimtomu, ze je sem ti ostrostrelci proste zahnali, cimz z nich akorat takudelali jeste nebezpecnejsi zvirata, protoze na otevrenem mori si nakrokodyly nikdo nedava pozor... V Sungai Wainu nastesti letos nikdonestrilel. Oblast se proste jen castecne uzavrela. Byl vydan zakazrybareni v prehrade a zrusila se ekoturisticka trasa, ktera vede podelreky.


Rss_feed