Photography by Alexandr Pospech

Actual exhibition:

"Papua New Guinea and Borneo"

National Museum of Photography

Jindřichův Hradec, Kamel café

June 27th – September 19th. 2010

"Papua New Guinea and Borneo" is one of the 4 exhibitions, which take place whole summer in National Museum of Photography. This is the 4th time I show these photos, previous locations were: Vilemov Castle near Golcuv Jenikov, Czech Academy of Science - Ceske Budejovice and Gallery Nahore Ceske Budejovice.

List of chosen exhibitions is here.

More info about current exhibition and location is here.

Photos from common exhibition opening (June 26th, 5 pm):

National Museum of Photography - former Jesuit college

Kamel Café with exhibition "Papua New Guinea"

Short speech for introduction of photos

I was asked by my friend, why I keep taking photos of such ugly animals like insect. Why I don't take photos of something nice, like kittens for example.

My answer, that I find insect and other tiny creatures amazing did not help.

So Janka, these photos are especially for you :-)

Aktuální informace o problematice autorských práv na portálu Fotomonitor.info

Komu náleží autorská práva?

Komu náleží autorská práva? Předmluva Martina Becketta

During past 2 months I spend some time with photography of one of the most important animal models in biology - Drosophila melanogaster. Fruit fly has been used in genetics for more than 100 years, originaly chosen by Thomas Hunt Morgan.

In Czech republic, there is only several laboratories, which use Drosophila as model for research. One of them is lab of Dr. Michal Zurovec from Faculty of Science, University of South Bohemia and Academy of Science of Czech Republic. Co-operation with Dr. Zurovec allowed creation of these photos.

Female of fruit fly is only about 2.5mm in size (male is even smaller) and they usualy move rapidly what makes them quite difficult objects for photography.

Some of photos and videos of Drosophila I took in the spring 2010 were used in programme of Czech televison Nova in the link bellow (in Czech).

More Drosophila photos can be found here

Základní organizace Českého svazu ochránců přírody Moravské Kopanice

Vás srdečně zve na 2. ročník společenské akce

Tradiční seč bělokarpatských luk kosou

na Moravských Kopanicích

v obci Vyškovec

Přijeďte nám pomoct při sečení a sklizni sena v Bílých Karpatech na orchidejových loukách a zažít

fajn prázdniny s kamarády z celé ČR.

Kdy: 16. - 31. červenec 2010

(kdykoliv během termínu)

Pod vedením:

RNDr. Lenka Šejnohová, Ph.D., RNDr. Lubomír Pospěch

Základní organizace Českého svazu ochránců přírody Moravské Kopanice

Kde: Vyškovec 62 (sídlo ZO ČSOP Moravské Kopanice)

(nedaleko Uherského Brodu a Starého Hrozenkova)

Co nás čeká:

Sečení luk kosou - kdo neumí, naučíme, sušení sena, stavba tradičních kopaničářských kup sena,

exkurze na Velký Lopeník, zpěv na lúkách a 17.7. 2010 návštěva Kopaničářských folklórních slavností,

společné poznávání květin a živočichů (kdo zná poznávačka ve stylu Běstvina),

ochutnávka tradiční místní slívky a mnohé další

Ubytování, jídlo, doprava, s sebou: spacák, stan, s předchozí rezervací i ve zděné budově,

jídlo a doprava vlastní, nezapomeňte dobrou obuv, opalovací krém, pokrývku na hlavu, džbánek na

vodu, holky sukně (bude vám to víc slušet při obracení sena ☺ ), Podmínky: věk nad 15let

Více informací vč. přihlášky:

www.moravskekopanice.cz nebo tel. 776/268397

přihlášky zde

ukázka dalších fotografií z orchidejové exkurze zde

Actual exhibition:

"Papua New Guinea and Borneo"

National Museum of Photography

Jindřichův Hradec, Kamel café

June 27th – September 19th. 2010

Exhibition opening June 26th, 5 pm

More info here (in Czech)

Sigma introduced 85mm f1.4 HSM today! If they follow the success of50mm f1.4, it would be really interesting. Aditional advantage is theFTM rear focus compared to front focus-on-wire used in EF 85mm f1.2LMkII. Just hope, the price will be reasonable. Well done Sigma! Looking forward for this lens!

http://www.dpreview.com/news/1002/10022015sigma85mm.asp

14. 11. 2009

Dr. Stanislav Lhota - koordinátor Pesisir Balikpapan - výzkumného a ochranářského projektu Zoo Ústí nad Labem - Bornejský deník

Po trech mesicich pobytu v Indonesii se konecne dostavam i k planovanepraci s kahau nosatymi! Vloni se nam v tom smeru podarilo stihnoutvlastne jen jednu vec, a to zmapovat vyskyt kahau v celem zalivu aodhadnout jejch pocetnost. Ukazalo se, ze zdejsi populace asi 1400 opicje jednou z 6 nejvetsich znamych populaci na Borneu. Dal jsme se ovsemnedostali, nase snahy habituovat (navyknout) opice na pozorovatele zlodi pri brehu reky ztroskotaly, nemluve o pokusech navyknout je napesiho pozorovatele uvnitr mangrovu. Konec koncu, habituovat asoustavne pozorovat kahau nosate v mangrovech se zatim nepovedlo aninikomu jinemu. A ani nase letosni vyhlidky na habituaci nejsou prilisruzove, protoze zrejmne potrva hlavni duvod lonskeho neuspechu. Totizto, ze me od pobytu s opicema v jednom kuse odvadely ochranarskezavazky v jinyh castech zalivu i na vsech moznych uradech v Balikpapanua v Samarinde. Takze kdyz uz by to kahau treba i vzdali a zacali nasilod konecne ignorovat, tak vzdycky dostali cas na to, aby si na nasbehem par dnu zase odvykli. Jak to vyjadrila jedna primatolozka, nasepravidelne odjezdy z lokality kahau presvedcuji o tom, ze nad nami“vyhravaji” a ze kdyz nas nekolik dni nenechaji se k sobe priblizit,tak nakonec vzdycky odjedeme. Asi jim nedochazeji vsechny souvislosti:-)

   Letos to vypada tak, ze se do mangrovu i prinejlepsi snaze dostanu tak dvakrat do mesice, tyden s Alim a tyden sBedulem. Takze si ani tentokrat nedelam zadne nadeje na navyknuti opicna pesiho pozorovatele. Ale protoze habituace opic vzdycky probihametodou pokus-omyl, snazime se poucit z nekterych lonskych chyb vnadeji, ze je pak navykneme aspon na pozorovatele v lodi, coz je mnohemsnazsi. I kdyz to znamena, ze je tim padem budeme moct pozorovat jendve hodiny odpoledne a dve hodiny rano, dokud jsou u brehu reky, kdekazdou noc prespavaji. Jakmile se vzdali hloub do mangrovove baziny,jsou uz mimo nas dosah. To nam nedava moc prostoru k detailnimuvyzkumu, ale mohlo by to ale stacit k popisu jejich populacni asocialni struktury a domovskych okrsku. Neni to sice moc, ale popravdereceno, vyzkum v tuhle chvili neni tou nejvetsi prioritou, je to pro mespis moznost odreagovat se od deprimujici ochranarske prace a nabratnovou energii. Bez toho by se tu fakt nedalo fungovat!

   Takzese tedy snazime vyvarovat lonskych chyb. A jedna z nich byla zrejmnemoje urputna snaha habituovat hlavne ty opice, ktere ziji v tomnejodlehlesim mangrovu daleko od brehu. Zdejsi mangrovy totiz tvorinekolik kilometru siroky pas od otevreneho morskeho pobrezi az popevnou pudu. A zatimco na jejich pevninske strane jde o pomerne bohatyporost nekolika ruznych drevin, ktere kahaum poskytujou nejednupotravni prilezitost, primorska strana mangrovu je v jistem smysluzelena poust, tvorena casto jen jednim druhem korenovniku (Rhizophora apiculata),kde opice nenajdou ani jediny pozivatelny plod a krome mladych listukorenovniku tu pro ne neni k snedku skoro nic. Tim padem bylo taktrochu zahadou, na cem tu vlastne prezivaji.

   Po roce snahy sezrejmne tuhle zahadu podarilo poodhalit – zda se, ze kahau veskutecnosti v primorske rhizophorove zone mangrovu dlouhodobeneprezivaji, pouze ji obcas navstevujou. Jsou to dost pohybliveneteritorialni opice a prejit behem nekolika dni treba i nekolikkilometru siroky pas mangrovu pro ne neni problem. Zacina se ukazovat,ze nakonec nejspis vsechny tlupy kahau travi podstatnou cast casu napevninske strane mangrovu, kde maji moznost zivit se jak v zaplavovanebazine, tak i v jinych typech lesa na pevne pude. Takze opice, kterejsme potkavali na primorske strane daleko od pevne pudy, se semocividne vydavaji jen na nekolikadenni exkurze a pak se zase vrati naopacny okraj mangrovu, smerem k pevnine. Proto jsme je vzdycky po pardnech ztratili a pristi dohledane opice uz zas byla jina tlupa, kterase na primorskou stranu mangrovu vydala taky jen na exkurzi. No atakovy jednodenni nebo nekolika malodenni kontakt s opicemi na jejich

habituaci nestaci. Nakonec jsem se tedy idealu vyzkumu “opravdovychmangrovovych” kahau vzdal s vedomim, ze jde mozna jen o primatologickymytus, a zamerili jsme se na opacny konec mangrovove zony. Nasi puvodnevytycenou oblast 10 km2 mangrovu od more az k pevnine jsme zmensili na3 km2 na jejich pevninske strane a tam ted budeme opakovat nasi lonskousnahu – navyknout opice na pritomnost posorovatele v lodi, naucit se jeindividualne rozlisovat, seznamit se tak s presnou strukturou jejichpopulace a s tim, jakym zpusobem vyuzivaji cele uzemi.

   Z hlediskanaseho vyzkumu je neexistence “echtovne mangrovovych” skupin kahau taktrochu zklamanim (bez ohledu na to, ze by si mel spravny vyzkumnik kesvym vysledkum drzet neutralni postoj...). Ale z hlediska ochranyzdejsi populace kahau je to naprosto zasadni zjisteni. Pokud se totizbudou chranit mangrovy (k cemuz je jeste mistni vlada jeste jaks takssvolna) a vsechen ostatni les v jejich okoli se vykaci, tak nakonecopicim zustane jen ta zelena poust, ktera je neuzivi...

19. 10. 2009

Dr. Stanislav Lhota - koordinátor Pesisir Balikpapan - výzkumného a ochranářského projektu Zoo Ústí nad Labem - Bornejský deník

Ode dne, kdy jsem na Kalimantan prijel, prestalo prset. A ctrnact dnubez deste tady znamena zacatek kalamitnich lesnich pozaru. Kazdy dendostavam e-mailem zpravu o pozarech, ktere za poslednich 24 hodinodhalily satelity, a zelena mapa se den ode dne zaplnovala cervenymipuntiky, az byly nektere casti vychodniho a centralniho Kalimantanucele cervene. V blizke rezervaci Bukit Soeharto horelo denne a se tremilesniky na 800 km2 s tim nikdo nic moc nenadelal. Sungai Wain se svymi11 lesniky na 100 km2 pozarum celil uspesne, ale hned za jeho hranicemia kolem dokola celeho Balikpapanskeho zalivu to doutnalo denne. Vsichnijsme cekali na zacatek destu, ktery nakonec opravdu prisel, i kdyz menezastihnul v te idealni chvili.

   Byl jsem zrovna na skok zpatkyna Jave, v pohori Gunung Dieng, kde pracuje mozna nejperspektivnejsiindonesky primatolog Wawan Djum. Mladik, ktery nema zadny dulezity postv nejake velke organizaci, zadny obrovsky plat, zadny velky univerzitnitutul, proste se jen venuje vyzkumu a ochrane primatu ze zajmu o ne. Tov Indonezii neni zrovna obvykle a i Indonezani samotni to u Wawanazacinaji ocenovat a jeho hvezda pomalu, ale jiste stoupa. Vloni bylWawan na navsteve u nas v Sungai Wainu, tech par dni vstrebaval jakhouba vsechno co videl, po navratu na Javu si nasel novou vlastnilokalitu a tam se ted snazi rozbehnout podobny projekt. Buduje systemtransektu (vyzkumnickych pesinek), na kterych scita zvirata, avegetacni plochy, na kterych ma v planu zjistovat kompozici pralesa ajeho fenologii (sezonni zmeny). Nicmene zatimco v Sungai Wainu mame nassystem transektu a vegetacni plochy na prijemnem, jen mirne kopcovitema dobre pristupnem terenu, na Jave

uz se veskera takova mistapromenila v pole, plantaze a lidska sidla. Zbytky pralesa zustaly jenna tech nejstrmejsich a nejnepristupnejsich horskych svazich. A tak jei Wawanuv system transektu ten nejkrkolomnejsi a nejnebezpecnejsi, jakyjsem kdy zazil. Vetsina primatologu v takovych podminkach budujepristupove cesty podel horskych hrebenu nebo podel udoli, tedy timnejschudnejsim moznym zpusobem. Wawan se ale rozhodnul pro stejnysystem, ktery mame v Sungai Wainu, tedy pro pravitkove rovne cesticky vkompasovem smeru, ktere ignoruji tvar terenu a predstavuji jeho nahodneprurezy. Takze se misty drapete prakticky primo vzhuru anebo klesatetemer volnym padem nekolik desitek metru dolu. Prvni tropicky lijak mezastihnul prave pri takovem sestupu po hrebenove ceste a vysledkem bylnejen nezapomenutelny zazitek a promacene a zablacene vybaveni, aletaky namozene koleno a dalsi hluboke zazitky nasledujici noc (prihledani outlonu) a den (pri hledani

opic). Pripadal jsem si uz pakjak mala morska vila, ta taky citila pri kazdem kroku bolest jako kdyzslapne na nuz (a taky z vlastni blbosti). Teprve pote, co jsemodpoledne sjel z jednoho svahu skoro po hlave a skoncil dole s nekolikapotluceninama a odreninama, bolest v kolene se rozplynula v celkovoubolest a ta pak odeznala taky nejak tak celkove. Nicmene koleno me odte chvile tu a tam zazlobi a jeste par tydnu o sobe asi bude davatvedet. Takze jsem nakonec Wawanuv system transektu zkritizoval v tomsmyslu, ze je to sice pocin uctyhodny, ale az se mu tam nejaky studentzabije, nebude mu to stat za to. Ale mozna ze vysledkem bude historickyprvni system vyzkumnych transektu, opatreny horolezeckymi lany...

   Opicjsme ovsem na transektech i mimo ne videli spoustu – gibony, dva druhyhulmanu a makaky. Jen ti javsti outloni mi porad unikaji. Docelazajimave pozorovani nabidla jedna skupina hulamanu Presbytisfredericae, ktera se prave krmila v korunach stromu. Na zemi primo podnimi je totiz nasledovaly jine opice, makaci javsti, kteri ocividnepozirali zbytky hulmani snidane. Hulmani ze zralych plodu pozirajihlavne semena a sladke duznate oplodi ponejvice odhazujou, nejspis abyse vyhnuli prekyseleni sveho slozeneho zaludku, coz by zabilosymbioticke bakterie, zpracovavajici celulozu z mladeho listi (hlavnipotravni slozka hulmanu). Naproti tomu makaci, se svym jednoduchymzaludkem bez bakterialni mirkroflory, se zameruji na zrale ovoce, cozjsou prave ty zbytky, ktere hulmani odhazuji. Zda se, ze v Gunung Diengmakaci prisli na to, ze jim asociace s hulmany prinese idealni potravu i bez toho, ze by za ni museli splhat do korun stromu. A tak se tu

chovaji podobne, jako antilopy a jeleni v Indii, kteri taky nasledujitlupy hulmanu posvatnych, aby se pasli na zbytcich potravy, ktere opicepohazuji ze stromu na zem.

   Na Jave jsem stravil dva tydny,ponejvice vyrizovanim noveho pasu, hledanim partneru pro kampan nazastaveni stavby provincni dalnice kolem Balikpapanskeho zalivu aschuzkou se studenty na univerzite v Jogjakarte. Celou tu dobu mi dennechodily e-maily se zelenou mapou Kalimantanu, jen s ojedinelymicervenymi puntiky – prselo tu a nehorelo. Ale nevim proc, mozna jsemvazne nejak proklety, ale jakmile jsem se na Kalimantan vratil, zaziljsem uz jen jediny posledni destik a zas prislo sucho. Mapa se uz zaseplni cervenou barvou a vcera se objevily prvni dva puntiky i kolemBalikpapanskeho zalivu. Jeden z vesnicanu se mi nabidnul, ze me jehobratr, kouzelnik, toho prokleti zbavi. Ale obavam se, ze to nepomuze,nektere predikce na pristi rok hlasi nekolikamesicni sucho a pozary takrozsahle, jake tu nebyly od roku 1998. A v pralese zacinaji hromadnekvest stromy, coz je bohuzel jedna z indicii toho, ze kalamitni suchodoopravdy prijde...

13. 10. 2009

Dr. Stanislav Lhota - koordinátor Pesisir Balikpapan - výzkumného a ochranářského projektu Zoo Ústí nad Labem - Bornejský deník

Vzhledem k nepriznivemu deni v Balikpapanskem zalivu ted travim vetsinu casu jednanimi ve meste nebo sezenim u pocitace a do terenu se bohuzel skoro nedostanu. Kahau nosate jsem zatim videl, tedy spis jenom zahledl, akorat dvakrat. Kontakt se zviraty mi ale aspon trochu nahrazuji samicka outlone vahaveho Dini a samicka makaka vepriho Bebu, ktere obe nasly azyl v mistnim vzdelavacim stredisku. Na Kalimantan jsem letos dorazil s novym vybavenim pro nahravani zvuku. Ma slouzit k vyzkumu vokalizaci kahau nosatych, jenze na kahau zatim vubec neprisla rada. A tak abych se tu aspon trochu venoval nejake primatologii, travim obcas volne chvile nahravanim vokalizaci alespon techto dvou primatu. Cilem je pripravit si podklady pro mapovani vyskytu obou druhu v terenu. Primaty je ve zdejsim pralese tezke videt, zato slyset je jich hodne a poslouchani jejich vokalizaci se pro nas uz pred dvema lety stalo jednim z hlavnich prostredku jejich studia. Nektere zvuky vychazejici z pralesa je ovsem tezke interpretovat, protoze pri nich clovek zvire v huste dzungli proste nevidi, a zvirata chovana v kleci muzou byt k jejich porozumeni dost napomocna. Od outlone Dini jsem si v tomhle smeru sliboval vubec nejvic. Tyhle nocni poloopice jsou k videni jenom hodne ojedinele, zrejmne nejen proto, ze ziji skryte, ale spis proto, ze jich skutecne je tak malo. Pokud je ale v pralese preci jen potkate (a mate na hlave celovku), prozradi je silny odraz svetla od jejich oci. Trvalo mi rok, nez jsem v Sungai Wainu nasel sveho prvniho outlone, a doted se mi jich nepovedlo dohledat vic nez ctyri (a mym asistentum jen jedineho). A tak jsem stejne jako i nekteri jini vyzkumnici doufal, ze by je treba mohlo obcas prozradit take piskani, ktere outloni obcas vydavaji, aby kontaktovali sve soukmenovce. Piskani bornejskeho outlone zatim zrejme nikdo nenahral a uz i tim padem jsem byl hodne nateseny na to, ze ho snad uslysim od nasi Dini. Ta se ovsem ukazala byt naprosto nekooperativni. Je to asi ten nejnemluvnejsi primat, se kterym jsem kdy mel tu cest. Vysledkem prvni noci bylo jen jedine tichounke ‘ich’ pri tom, kdyz se Dini protahovala. Je to sice zatim nepopsana vokalizace, ale zjisteni, ze outlon nekdy pri protahovani udela tichoucke ‘ich’, neni z tech nejuzasnejsich. Ani nasledujici noci neprinesly vic nez par dalsich ‘ich’ nebo par zachrochtani nebo zakruceni, kdyz po kleci lezla kocka nebo kdyz do klece vlezl osetrovatel. Zadne hlasite piskani, ktere by nam pozdeji bylo co platne pri hledani zvirat v pralese. Neni zas az tak divu, Dini tu nema na koho by pisklala, ale hlasite vokalizace jsou ostatne od toho, aby je slysel nekdo, kdo je v nedohlednu. Jeste cekame, jestli si to nerozmysli az treba prijde do rije, ale zatim se spis zda, ze ani vokalizace nam v hledani outlonu prilis nepomohou a ze tahle zvirata opravdu nejsou na vyzkum z tech nejsnadnejsich. I tak ovsem bylo tech par noci u klece s Dini mnohem zajimavejsich nez dlouhe dny stravene na mistnich uradech. Dini ma ve voliere silnou lampu, ktera v noci dovnitr laka hmyz (naprosto genialni enrichmentovy vynalez!). A tak lovenim hmyzu travi vetsinu sveho casu. A pri tom v klidu zalezala dovnitr lampy (ktera ma stinitko vyrobene z plastoveho kanystru) a lovila hmyz par cemtimetru od silne zarivky, do ktere se divala primo a s otevrenyma ocima, aniz by ji to nejak ocividne vadilo. Vzdycky me zarazelo, jak se vetsina nocnich zvirat v pohode diva primo do oslnujici baterky, aniz by projevily nejakou nelibost. Nocni zvirata je prekvapive tezke oslnit. Se samici makaka vepriho Bebu (Beruk Buruk, ve volnem prekladu Voskliva Vopice) byla o moc snazsi prace. Bebu byla na lidi zvykla, vyrustala jako domaci mazlicek nez se ji majitel zrekl. Tim padem mela (na rozdil od Dini) s kym si povidat – v podstate s kazdym, kdo se u jeji klece objevil. Se mnou zacala nekolika vzrusenyma chrochnutima a pak uz prisly dlouhe serie kontaktnich ‘ku’, coz je hlas, ktery clenove tlupy vydavaji, pokud se tlupa rozptylene pohybuje po pralese a jednotlive opice pri hledani neceho k jidlu casto zabloudi mimo dohled ostatnich. To je presne ten zvuk, ktery muze pritomnost makaku veprich nejsnaz prozradit pozorovateli. Ovsem pokud dotycny pozorovatel vi, ze jde o opice, vetsina nezasvecenych totiz ‘ku’ ignoruje jako zvuk nejakeho nezajimaveho sediveho ptaka. K nahravani jinych zvuku uz se ovsem Bebu neuvolila jen tak zadarmo. Krasne serie mlaskani (lipsmacking) podminovala tim, ze jsem ji nejdriv chvili pres pletivo cistil srst. Blazne s pri tom nastavovala, a kdyz jsem skoncil, zacala na oplatku procistovat chlupy na moji ruce a mlaskala mi pri tom jak nejaka herecka primo do mikrofonu. Kazdy muj chloupek prit tom peclive protahovala mezi palcem a ukazovackem a ocividne na nem zkousela najit nejke hnidy, ktere by pak snedla. Jenze protoze jsem momentalne bez vsi a munek, brzy presla na zlozvyk bezny i u jinych opic v klecich, totiz ze jeden chlup po druhem vyskubavala, aby mohla sezrat aspon jeho korinek, cimz me vetsinou rychle pripravila o dalsi zajem. Nakonec zbyvalo nahrat uz jen jednu posledni vokalizaci, ktera makaky v pralese taky casto prozradi, a to jeceni jedincu pri prilezitostnych rvackach. K tomu ucelu jsem pro Bebu potreboval soupere, kterym mel byt osetrovatel Budi. Vsichni rikali, ze Bebu Budiho nenavidi, a brzy mi bylo jasne proc. V detstvi Budiho doma na Jave kousnul jiny makak primo do zadku a on se jich ted boji – a to tak chytre zvire jako je Bebu okamzite pozna a zacne si dovolovat. Skutecne na Budiho zle dorazela, jakmile se objevil u klece, jenze v tom dorazeni nebyla ani stopa strachu a s takovym pristupem k veci nelze nejake jeceni ocekavat. Nepomohlo, ani kdyz Budi prinesl hrnek vody a vyhrozoval, ze ji pocaka. Bebu si misto zdeseneho vriskotu sama sedla na okraj velkeho lavoru s vodou, nabrala vodu do dlani a chrstla ji presne primo na Budiho! Ale nakonec jsme vymysleli jine reseni – Budi si rozpustil sve dlouhe vlasy a ja mu je zacal jeden po druhem pekne probirat a cistit. Bebu v tu chvili prepadnul amok, rorzbesnila se a zacala jecet primo ukazkove. To prilakalo pozornost dalsich dvou osetrovatelu, kteri se k cisteni Budiho okamzite pridali a neobycejne se bavili tim, jak se je rozlicena Bebu zkousi pres pletivo rozsapat (malem mi pri tom zlikvidovala mikrofon) a kdyz zjistila, ze uz na nas nedosahne, vzala aspon gumovy pantofel, ktery se ji valel na podlaze, a zacala ho zurive kousat a rvat na cary. Opet naprosto profesionalni performance! Ovsem, byla to jen kratkodoba metoda nahravani vriskotu. Kdyz odpoledne Budi dorazil znovu a zacali jsme dalsi serii spolecneho cisteni srsti, Bebu se uz jen zarlive priplazila k pletivu a nervozne zachrochala, ale pak uz jen sporadane cekala, az Budiho docistim, a doufala, ze prijde rada i na ni (coz jsem nedokazal odmitnout). Nakonec nechala i Budiho, aby ji probiral chlupy, i kdyz ji ani nenapadlo, aby mu tu sluzbu nakonec oplatila, tak jak to pravidelne delala se mnou. Bylo ocividne, ze uz Budiho prijala za novou beta samici.